Po posledních dvou dnech šíleného Velikonočního přežírání jsem odhodlaná přestat fňukat, jak jsem to pokazila a jednoduše to napravit. Musím přiznat, že je to ale těžké. Věděla jsem, že když to pokazím spadnu do toho zase a budu začínat od znova. U mě prostě neplatí žádné "jednou se nic nestane". Potřebuju řád a disciplínu, abych to někam dotáhla.
Přiznám se, že jsem dneska už držela v ruce dvě oplatky a měla chuť se do nich zakousnout, ALE zarazila jsem se. Asi dvě minuty jsem je držela v ruce a pak jsem si uvědomila, že kdybych je snědla a řekla si: "Zítra už ale ani kousek", vím, že bych akorát lhala sama sobě.
Slovo ZÍTRA fakt nenávidím. Když něčeho chci dosáhnout, mým největším nepřítelem není jídlo, ale právě tohle slovo. Nechci se tady ponižovat a každý týden si stěžovat, jak jsem to zase nedala.
Kolik času, který jsem mohla využít ke splnění mého cíle jsem strávila odkládáním věcí na "zítra"? Bojím se, že to bude už pěkná řádka LET! Oplatky jsem vrátila do sáčku a upřímně jsem toho nelitovala.
Dneska jsem jedla normálně a jsem ráda, zítra jedu na intr, takže to snad taky bude ok.
Snídaně: jablko
Svačina: nic
Oběd: kuřecí nudličky, zeleninový salát
Svačina: kousek okurky, 3 plátky kuř. prsní šunky
Večeře: káva s mlékem bez cukru
Celkem: 1 400 kj
0 komentářů:
Okomentovat