úterý 31. března 2015

Jídelníček 31.3

Dneska je to už 10 dní, co se držím a ani jednou jsem nedostala svůj přežírací záchvat! Dokonce jsem neměla ani kousek čokolády, sušenky, zkrátka žádné sladkosti. Už si na to začínám zvykat. Jím pravidelně, co tři hodiny hned po probuzení a když nechci přijmout moc kalorií, jídlo nahradím kávou s mlékem. Co se postavy týče, trochu mi spasklo břicho a zmizely špíčky na zádech. Kolik jsem zhubla ale nevím, o víkendu už konečně budu mít možnost se zvážit, protože jedu k taťkovi (ten váhu má). Po tom včerejšku jsem dneska trochu ubrala, dala jsem si hodně bílkovin a méně sacharidů. Ráno káva a malý kousek hrušky, k obědu nízkotučný tvaroh oslazený medem a skořicí. Z jedné vaničky (250g) toho bylo hodně, tak jsem to rozdělila na dvě porce a zbytek snědla k večeři.

Snídaně: káva s mlékem, hruška (80g)
Svačina: nic
Oběd: nízkotučný tvaroh  s medem (2 lžičky) a skořicí
Svačina: nic
Večeře: zbytek tvarohu

Celkem: 1 200 kj

Hip
Read More

pondělí 30. března 2015

Jídelníček 30.3

Dneska jsem to posrala :( Sice ne tak úplně nejhůř, ale pořád jsem nebyla schopná držet se plánu. Měla jsem od rána hroznou náladu a něco mě pořád nutilo chodit do kuchyně. Nakonec jsem k obědu zbodla zeleninovou směs s rýží a omeletu ze dvou vajec a sýra. No a pak mě strašně honila mlsná, snažila jsem se to zahnat čajem, kávou, nějakou činností, prostě vším možným. Pak jsem se neudržela a kolem šesti večer jsem snědla hrušku a pár lžiček kokosu. Dneska teda vážně děs, do maximálního příjmu jsem se vešla tak tak :(

Snídaně: nic
Svačina: káva
Oběd: rýže (100g), dušená zelenina (150g), omeleta se sýrem (2 malé vejce + 2 plátky eidamu)
Svačina: nic
Večeře: hruška, 30g strouhaného kokosu (ani jsem nevěděla, že je kokos tak kalorický)

Celkem:  2 900 kj

Read More

Thinspo III

Tak jsem tady znova s další dávkou motivace. Mě osobně tyhle fotky strašně pomáhají. Když se na ně dívám, představím si hned, jaké by to bylo mít takovou postavu. Sednout si aniž by se mi neroztekly stehna po židli a špek na břichu skoro neposunul stůl přede mnou...Oh yeah! Kašlu na jídlo, tohle je lepší!

Source: http://petalesulfurique.tumblr.com/


(100+) Tumblr

Untitled

Fit body

MY LITTLE HONEST WORLD ♥ | via Tumblr

what might have been lost.

d i n g. . . .

Moonage Daydream

ana

Read More

neděle 29. března 2015

Jídelníček 29.3

A už je to tady! věděla jsem, že to přijde - první krize. Jsem nemocná a tak jsem dneska nejela na intr. Celý den jsem ležela a byla na notebooku. Pořád jsem měla hroznou chuť na sladké a už mě začaly napadat i myšlenky typu "Celý týden ses držela, tak si dej..." nebo " Proč to vlastně děláš? Nemá to cenu.." . 
Chodila jsem kolem spíže a přemlouvala sama sebe, ať se tam nekoukám. Nakonec jsem si vzala misku špenátu jako večeři, k tomu čaj a pak šla do pokoje. Teď už mám jasno, ale vždycky, když na mě přijde tahle slabá chvilka, tak nevím, co udělám. 
Problém je hlavně v tom, že venku je škaredě a já nemám moc, co na práci nebo jsem líná. Když se nudím, mám potřebu jíst. A když se zrovna zabavuju třeba filmem, knihou, učením atd. tak je to ještě horší. 
Taky se radši jdete přecpat k televizi, knížce nebo PC než jen tak o samotě? Já vždycky. Takhle jsem nastavená už odmalička, takže je těžké tomu odolat. Nenechám si ale jedním momentem zkazit celý týden odříkání, takhle lehce se vzdávat nebudu!

Snídaně: nic (spala jsem)
Svačina: nic
Oběd: zeleninová směs s kuřecím masem (150g), rýže (100g)
Svačina: nic
Večeře: dušený špenát (100g)

Celkem: 1 800 kj

Untitled
Read More

Měření - Březen

Abych si ověřila, zda má moje snažení vůbec nějaké výsledky, jsem se rozhodla se každý měsíc změřit. Tohle je po dlouhé době první měření. Váhu bohužel nemůžu zapisovat moc často, protože doma nemáme váhu (ne, nežijeme jako ve středověku ˇ__ˇ). 
Stará váha se nám rozbila a mamce přijde zbytečné kupovat novou (myslím, že prostě radši nechce vědět kolik váží). Takže moje jediná možnost je vzít krejčovský metr a změřit se. Je to blbé v tom, že míry se mění mnohem pomaleji než váha, ale já najdu možnost jak se zvážit a brzo vám to sem napíšu. Odhaduju, že teď mám kolem 61  kg.

Prsa: 93 cm
Pas: 72 cm
Boky: 93 cm

Zadek: 103
Stehno: 61 cm
(všechno v měřené v nejširším místě)

Aktuální váha: cca 61 kg

Stay Healthy
Read More

sobota 28. března 2015

Thinspo II

Dream body :3 Každý den jsem blíže!

add a caption

Untitled

Untitled

Beach babe

Untitled

. | via Tumblr

Untitled

Ask.fm

Body

Read More

Jídelníček 28.3.

Dneska jsem vstávala pozdě, takže jsem si hned po probuzení dala kávu s mlékem a menší banán. Pak jsem si k obědu podusila zeleninu s kuřecíma nudličkama, přidala sýr a trochu šunky a nakonec jsem tam šoupla trochu koření na čínu a mléko. Vyšla mi z toho porce na dva dny, takže z toho bude i můj zítřejší oběd. K tomu jsem si uvařila trochu rýže, protože jsem toho dneska zase tak moc nejedla, tak snad mi to neublíží. Jsem plná, takže večeři vynechám. K tomu všemu jsem do sebe nalila asi 4 hrnky zeleného čaje a večer jako dezert medový rooibos (0 kj).

Snídaně: nic
Svačina: banán, káva s mlékem
Oběd: kuřecí nudličky na vodě (50 g) dušená zelenina (150g), trocha mléka, sýr, šunka, rýže (100g)
Svačina: nic
Večeře: nic

Celkem: 1 972 kj

ED
Read More

pátek 27. března 2015

Jídelníček 27. 3.

Dnešek byl docela klidný, vstávala jsem v děvět, k snídani jsem si dala jen kávu a pak před obědem kus okurky. Na oběd jsem si podusila maso se zeleninou a přidala plátek šunky a sýra. Dochutila jsem to solí, pepřem a kari kořením (moje oblíbené). 
Za den jsem vypila 2 litry zeleného čaje a vody. Večer zase káva. Ani nemám hlad. Držím se takhle už od neděle, takže je toho dneska víc, protože jsem nemocná a jsem doma. Zase se mi vrátila angína. Dneska mi mamka koupila čokoládovou rolku a meruňkovou kapsu z Lidlu. Pak ještě skořicové sušenky. Mám pocit, že vždycky nějak podvědomě vycítí, že držím dietu a jde mě takhle provokovat. Nedotkla jsem se toho, takže má smůlu. Jen doufám, že ji to nemotivuje k tomu, aby hned zítra běžela do cukrárny pro moje oblíbené věnečky a pařížský dort :( No aspoň bych si otestovala svoji vůli.

Snídaně: káva s mlékem (150 + 50 ml)
Svačina: půlka okurky
Oběd: dušená zelenina (100g), kuřecí prso na vodě (100g), plátek sýra, plátek šunky
Svačina: nic
Večeře: káva s mlékem

Celkem: 1 800 kj

.
Read More

Thinspo ♥

Pořádná dávka thinspo inspirace. Takhle vypadat, měla bych po starostech :)

♡ l o n e l y ♡ | via Tumblr

Tumblr

Untitled | via Tumblr


girl | Tumblr

black sweater

(♥) | via Tumblr

Hipbones

5th September | via Tumblr

🔮
Read More

Moje pravidla

Pravidla jsou pro pro-ana holky vším. Dávají nám pocit kontroly, bezpečí, řádu a čistoty. Vždycky jsem byla typ člověka, který musí mít seřazené knihy podle velikosti, pastelky podle barvy a na všechno seznamy, body a pravidla. Mám tak lepší pocit, cítím, že mám kontrolu. Když máte v životě ve všem chaos, aspoň malý seznam, ať už se týká jídla, učení či denních záležitostí vám působí radost. Pomáhá to mít kontrolu alespoň nad něčím. Při hubnutí se takové pravidla uplatní asi nejvíce. Dlouho jsem vyhledávala různé informace, zkoušela, co mi sedí nejlépe a nakonec si udělala takový menší řád na míru. Pro inspiraci jsem se ho rozhodla popsat, možná, že se dozvíte něco nového a pomůže vám to na cestě k vysněné postavě.

Me encanta

1. Nikdy nejíst nad 3 000 kj (750 kcal)
Tohle pravidlo je pro mě železné. Nad 3 000 kj nikdy nejím. Nevadí mi to protože se slušně najím i z mnohem menšího množství. Když používáte správné triky a vybíráte správné potraviny, není to problém. Většinou se pohybuju v rozmezí 1 500 až 2 000 kj.

2. V jednom jídle nesníst více jak 300 g
Tohohle se obzvláště držím, aby se mi zbytečně neroztáhl žaludek. Pomáhá to proti častému hladu. Když máte menší žaludek, máte menší potřebu jíst. Nejvíc to uplatňuju na přílohy jako je rýže nebo čočka, těch si dávám maximálně 150 g. Pro většinu anorektiček je to sice hodně, ale u mě tohle platí jen u jednoho denního jídla. Na snídani a večeři jím maximálně 150 g jídla. To je asi jeden jogurt, jablko nebo kus zeleniny.

3. Hodně pít
Další železné pravidlo. Alespoň dva litry neslazené vody a čaje denně je nutnost. Pomáhá to předejít hladu, je to dobré na pleť a zrychluje to metabolismus až o 30%. V případě zeleného čaje je efekt podpory metabolismu ještě vyšší, proto piju aspoň 3 hrnky denně.
Podporuju to taky přidáním citrónu, zázvoru nebo pomeranče. Do pitného režimu se nezahrnuje káva, ta naopak odvodňuje, takže je dobré po hrnku kávy vypít sklenici vody. Když jste zvyklé sladit, do kávy si můžete přidat dvě tabletky sladidla pro diabetiky, nemají skoro žádné kj, sacharidy ani tuky a jsou sladké dost.

4. Nejíst sacharidy po 14:00
Tohle pravidlo mi poradila sestra (jedno z mála, které jsem z ní vypáčila, protože mě v tom nechce podporovat). Sacharidy jsou svině, hrozně se po nich přibírá, teda alespoň já si připadám, že po nich tloustnu. To, co tělo nevyužije se okamžitě přemění na tuk, podle mě jsou horší než samotné tuky. Dávám si je jen v podobě ovoce, ovesných vloček, rýže a luštěnin. Když je sníte v dopoledních hodinách, tělo je do večera stihne spálit, takže se jich tolik neuloží do tukových zásob. Takže po 14 hodině žádné ovoce, přílohy, luštěniny ani sladká zelenina jako je mrkev nebo kukuřice. Jím hlavně zeleninu, bílkoviny a jediné, čím sladím je lžička medu třeba do jogurtu.

5. Žvýkat, jíst pomalu a krájet jídlo na malé kousky
Když jídlo jíte pomalu a po kousíčkách, mezi sousty zapíjíte a hodně žvýkáte, žaludek se naplní víc a rychleji. Dalším efektem je, že vás to po chvíli taky přestane bavit. Než abych jídlo půl hodiny žvýkala, raději sním tolik, co musím, abych neměla hlad a nechám toho, protože mě to nebaví. Důležité je také jíst v tichu, bez hudby, PC nebo televize. Tím se více soustředíte na jídlo a nebudete řešit nic jiného.

6. Před jídlem se hodně napít
Před každým jídlem vypiju alespoň sklenku vody. Pomáhá to předejít hltání a přejedení. Například když přijdete strhaní a hladoví po škole do jídelny, máte tendenci hltat, hlavně když je to vaše první jídlo dne. Potom ani nevíte, že jste něco jedli a už máte prázdný talíř. Pokud máte hodně velký hlad, dejte si trochu lehké polévky, to samo o sobě hodně zmírní hlad. Všeobecně, teplé tekutiny mají na hlad mnohem větší vliv než studené. To samé platí i o jídle, teplé jídlo více zasytí.

7. Největší jídlo dne je oběd
Největší by sice měla být snídaně, ale mě se málokdy povede sníst větší množství, takže největší je pro mě oběd. Snídani nevynechávám, ale ošidím ji (třeba jen káva a kus ovoce), na oběd se soustředím a vychutnám si ho a na večer už sním jenom něco malého, třeba kus okurky nebo porci fazolí. Pomáhá mi to taky omezit sacharidy na co největší minimum.

8. Ignorovat všechno, co není na seznamu
Jasné pravidlo, za jehož porušení si vždycky div netrhám vlasy. Mám seznam potravin, které můžu jíst, kdy je můžu jíst a v jakém množství. Jakékoliv jiné nastavení prostě ignoruju. Dříve jsem nedokázala projít kolem čokolády, aniž by jsem ji během 10 minut neměla v sobě. Teď to prostě ignoruju. Vždycky si snažím zakázané jídlo nějak znechutit, třeba si představím, že chutná jako bláto nebo něco, co nemám ráda. Nejhorší pro mě bylo, uvědomit si, že mi jídlo nikam neuteče. Vždycky jsem snědla všechno sladké doma, protože jsem se bála, že už zítra žádné nebude. To protože, když jsem byla málá, doma sladkosti nikdy nebyly. Dostali jsme jednu oplatku za týden a to bylo všechno. Proto jsem se vždycky na sladkosti vrhla jako divoký pes. Teď si říkám "Když budu chtít, prostě si zajdu do obchodu." Ale to neudělám, protože to nemám zapotřebí.

9. Nikdy si sama nekupovat zakázané jídlo
Pro mě zlaté pravidlo. Nikdy si nekupuju nic, co nemám na seznamu. Vždycky jsem měla tendenci nakoupit si horu sladkého a pak ho sníst na posezení. Teď když jsem si ho zakázala kupovat, nemám možnost se k němu tak lehko dostat. Doma ho ignoruju, jak jen můžu, takže vlastně ani nemám možnost nějaké jen zahlédnout. Sejde z očí, sejde z mysli.

10.  Používat malé nádobí a příbory
Výborný trik, který opravdu pomáhá. Normální talíře a misky jsou zbytečně velké. Lepší je používat dezertní talířky, mističky a malé příbory. Jídla je potom opticky hodně, ale ve skutečnosti je ho skoro 2x míň. Malé příbory nebo hulky zajistí, že jídlo budete jíst déle, takže budete dříve sytí. Proto toho asiati sní méně, než Evropani. Nejvhodnější je tmavě modré nádobí. Je psychologicky dokázáno, že modrá snižuje chuť k jídlu.

11. Při vaření a po jídle žvýkat žvýkačku
Pomůže to omezit uždibování nebo ochutnávání jídla. Někdy je takhle možné snít i dvakrát víc. Peprmint a jídlo spolu vůbec nejdou, takže nemáte chuť vůbec něco dávat do pusy. Pomůže si i vyčistit zuby nebo pokud máte, nasadit si rovnátka.

12. Nenakupovat hladová
Jít do obchodu hladová je pro mě tabu. Znám se a vím, že bych mohla zase dostat ten svůj přežírací záchvat a nakoupit si horu nechutností. Sepíšu si seznam, sním okurku, vypiju kávu nebo hodně čaje a jdu nakoupit. Nejlepší je nakupovat hned po obědě (nebo největším jídle). S plným žaludkem vám kalorické jídlo tolik nechybí. Dobrý trik je také vzít někoho sebou. S kamarádkou určitě nebudete nakupovat samé sladkosti, když ona je oproti vám poloviční nebo je naopak tlustá (nechcete vypadat jako ona). Ale pozor na nakupování s rodiči, mají tendenci se moc vyptávat nebo kupovat samé sra*ky.

13. Jít spát hladová
Poslední jídlo jím aspoň 4 hodiny před spaním a většinou je to jenom zelenina nebo jogurt, takže po dvou hodinách mi kručí v břiše. Je to znamení, že už v žaludku nic nemáte a tělo se může ve spánku lépe regenerovat, a hlavně, neukládá žádný tuk a dokonce spaluje!

14. Jíst hodně bílkovin
Bílkoviny jsou pro mě základ. Nepřibírá se po nich a jdou hlavně do svalů, které spalují více kalorií. Pomáhají taky udržet si pevné nehty a vlasy. Navíc zrychlují metabolismus až o 15%. Získávám je hlavně z bílého masa, vaječných bílků, nízkotučných mléčných výrobků, čočky, fazolí a sóji.

15. Zahnat hlad něčím malým
Když dostanu hrozný hlad mimo plánované jídlo, vždycky se ho snažím zahnat něčím nízkokalorickým. Nejvíce mi pomáhají salátové okurky, káva s odtučněným mlékem, nízkotučný jogurt, teplé mléko, kus zeleniny, žvýkačky bez cukru nebo kus ne moc sladkého ovoce (takže ne banány, ananas, hrozny atd. - to spíš podporuje chuť na sladké).

16. Nenechat si vnutit jídlo
Oslavy, příbuzní, návštěvy, dovolené atd. jsou snad nejhorší, protože je vždycky všude kolem spoustu jídla a příbuzní vás do toho ještě nutí. Když to nesníte, začnou mít podezření a už to jde z kopce. Důležité je naučit se používat správné výmluvy a v případě nekompromisní rodiny a přátel jídlo pečlivě schovávat a dělat jakože jste ho snědli. Dobré je taky o jídle hodně mluvit, zajímat se o recepty, chválit babičinu svíčkovou a přitom knedlíky házet psovi pod stůl.
Když není zbytí a vy to musíte sníst, snězte jen tolik, co musíte a následující den držte hladovku. Když víte, že vás čeká kalorický oběd, nejezte nic jiného, aby se kalorie vyrovnaly. Další možností je hodně cvičit, aby se ty kalorie dostaly ven.

Neberte projímadla ani nezvracejte, nepomáhá to a akorát to ničí žaludek a střeva (váha je po nich možná nižší, ale to není tím, že byste zhubly tuk, ale protože jste ze sebe dostaly hlavně vodu a další věci.) Budou z vás akorát trosky a hubenější nebudete. Vím o čem mluvím.
Read More

Jak jsem se dostala k anorexii

Zdravím milé slečny,
jmenuju se Teri a tohle je můj nový pro-ana blog. Už z názvu vyplývá, že cílem tohoto blogu je poskytnou inspiraci a rady pro všechny holky, které se snaží zhubnout stejně jako já. Nejsem přímo zastánce pro-ana typu "jablko, jogurt a dva litry vody za den", ale řekla bych, že označení "zdravý životní styl" mi rozhodně také nesedí.

Už od malička jsem byla hodně oplácaná, v pubertě už ze mě byla doslova bečka. Měla jsem postavu jak selka - široké boky, velké prsa, obří zadek a stehna. Oproti ostatním holkám jsem v 7. třídě vypadala jako nějaká mamina. Nikdy jsem to moc neřešila, dokud nepřišly první nadávky, šikana a odmítnutí milovaného kluka. Dokonce i rodina mi dávala co proto. Byla jsem smutná, doma to nebylo zrovna jako z časopisu a já ve svém životě neviděla nic příjemnějšího než pocit plného břicha. 
Jedla jsem ze smutku, z nudy, z únavy, radosti a dokonce i při bolesti. Každá emoce byla podnětem k jídlu. Všechny peníze co jsem dostala jsem okamžitě běžela utratit za sladkosti. Byla jsem schopná v obchodě nechat i 250 kč.

Postupně jsem si uvědomila, že to jak jím není normální. Byla jsem ukázkový případ záchvatovitého přejídání. Jídlo jsem si nevychutnávala, hltala jsem ho po kusech, nejčastěji večer u počítače. Chuť byla vedlejší, hlavně že jsem něco jedla. Když jsem si v 15 stoupla na váhu, měla jsem při 174 cm 75 kg. Od té doby, co jsem přestala růst moje váha pod 70 kg nešla, takže mi to připadalo normální. Jako bych byla slepá. Říkala jsem si, že to není tak strašné. Jednou mě ale někdo přiměl uvědomit si, jak vlastně ve skutečnosti vypadám. Najednou jsem to viděla. Byla jsem odporně tlustá.

Nikdy jsem se za sebe tak nestyděla. Jak jsem mohla být tak slepá? Najednou jsem byla na všechno to jídlo naštvaná. Kolem čokolády jsem vždycky jenom s odfrknutím prošla a úzkostlivě počítala kalorie, odhadovala porce. Omezila jsem sacharidy, přestala jíst bílou mouku, těstoviny, sladkosti, slané a smažené jídlo, tučné věci atd. Ani jsem se nedotkla coly nebo podobného pití. Zelenina, ovoce, kuřecí maso a nízkotučné mléčné výrobky byly alfou a omegou mého jídelníčku. Jediné, co jsem si občas dopřála byla rýže a ovesná kaše slazená medem (v miniaturní porci).

Během 4 měsíců jsem zhubla 18 kg. Vůbec jsem necvičila, jen jsem mírně zvýšila aktivitu na denní procházky a občasné tůry na hory. Někdy jsem si vyjela na kole nebo šla pokořit nějaký kopec. Potom jsem začala mít psychické problémy. Ani po tolika kilech jsem stejně nebyla vůbec štíhlá. Okolí si toho všimlo, ale po čase mě zase označovali za ženskou "krev a mlíko". I když jsem pořád byla stejná a nepřibrala jsem. Nakonec jsem byla na 60 kg a víc to už nešlo. Jedla jsem minimálně, ale stejně jsem se pod 60 kg nedostala.

Ke konci už se mi hroutilo tělo. Byla jsem pořád unavená, podrážděná a měla stažený žaludek. Začala jsem trpět na reflux (jídlo se mi ze žaludku vracelo zpět do úst). Když jsem snědla trochu víc, podstatná část šla ven. Nezvracela jsem, ale prostě se mi to vracelo spolu se žaludečními šťávami. Páchlo mi z pusy a kazily se mi zuby. Musela jsem toho nechat. Nakonec jsem se postupně začala stravovat normálně a postupně přešla i ke sladkostem a věcem, kterých jsem se předtím snad půl roku nedotkla.

Teď jsem v rozmezí 60-65 kg. Záchvatovité přejídání se mi vrátilo, ale tentokrát se k němu přidalo i hladovění, proto moje váha kolísá, ale většinou nepřesáhne 63 kg. Jsem na intru a tak přes týden ve škole jím málo, ale o víkendu mě přepadne neuvěřitelná chuť se přejíst a už letím do supermarketu pro donuty, roládu, sušenky (500g balení), čokoládu, tatranky a balíček ovocných piškotů. Toť můj páteční večerní přežer. To ale není všechno.

O víkedu pak následuje intervalové přejídání typu rohlíky s máslem a medem, hrnec smažených nudlí a všelijaké sladkosti od čokolády, sušenky až po buchty a sladké pečivo. Nedokážu se tomu ubránit. Je to jako droga, jakmile si dám je jeden kousek sušenky, následuje euforie a přežer tohohle kalibru. Přijde mi, jako bych byla v tranzu a přestávám ovládat svoje tělo. Někdy mám dokonce hodně zamlžené to co dělám a pořádně se proberu až když mě bolí břicho a kolem mě leží 20 papírů a misek od nějakého jídla. Poslední dobou už ale trochu přicházím k rozumu a vím, že takhle to nechci.

Pořád jsem až přehnaně posedlá jídlem, ale tím, že mu odolávám si najednou připadám silná. Já, která jsem vždycky byla uplakánek, slaboch a zbabělec. Nikdo mě nebere vážně a neví, čeho bych byla schopná, aby někdo viděl, jak tím trpím. Moje mindráky samozřejmě nepramení jen z postavy. Prošla jsem si dost divokým dětstvím, kde nechyběla šikana, domácí násilí, anorexie mojí starší sestry, rozvod rodičů a nakonec smrt milovaného člena rodiny. 

Od té doby jsem uzavřená, trpím depresemi a nenávidím sebe a někdy i celý svět. Je těžké takhle žít. Beru prášky, ale přijde mi, že jsou to snad nějaké vitamíny, které mi psychiatr předepsal, aby zjistil jestli placebo efekt opravdu funguje. Nikdo mi nevěří, že jsem na tom špatně. Všichni si myslí, že jsem jenom přecitlivělá. No to teda sakra jsem, a není divu. Jo, jsou lidi, kteří jsou na tom hůř. Nedělám ze sebe chudinku, ale prostě je toho na mě moc. Můj práh duševní bolesti už začíná být příliš nízký. Do toho škola. Někdy mám pocit, že zešílím. V hlavě mám prázdno, zaléhají mi uši a když jdu po ulici, připadám si jako ve zpomaleném filmu.

Když jsem na tom nejhůř, sahám po žiletce, cigaretách, sedativech nebo po jídle. Jsem prostě hrozný slaboch. Ani nevím, proč to tady všechno píšu. Je to pro mě ale docela úleva. I kdyby to nikdo nečetl, je pro mě osvobozující se takhle vypsat. Zajímalo by mě, jestli je někdo jako já, kdo se nedokáže vypořádat s vlastním životem a neustále utíká od všech řešení do náruče drog, deprese a přejídání.

Můj blog je vlastně pro-ana. Což je paradox, vzhledem k tomu, že moje sestra málem zemřela na anorexii. Ale ona měla jiný důvod. Někdo se k tomu nedostane jen proto, že by se cítil tlustý. Já ale ano. Chci být lehká, křehká a mít kontrolu nad jídlem. Proč prostě nejím normálně a necvičím? Nejde to. Nedokážu to. Buď jím moc anebo málo. O kompromis jsem se pokoušela milionkrát, ale nikdy to nevydrželo. Je to jako se závislostí na alkoholu. Rok abstinujete, jednou si dáte a už jste v tom znova. Tak je to u mě s jídlem.


Tento blog jsem založila, protože cítím, že by mi mohlo pomoct popsat své pocity taky někomu jinému, než své psycholožce. Ráda bych zjistila, jestli ještě něco zbylo z mojeho charakteru a dokážu se jednou vyhrabat z těhle sra*ek. Chci psát o sobe, svých zájmech, svojich pocitech a zjistit, jaký názor to budí u ostatních. Možná se najde někdo, kdo bude rozumět. A možná taky ne. Je mi to jedno, psaní kravin na internet přece jen není žádná rarita.

Pain
Read More

© Skinny Teri, AllRightsReserved.

Designed by ScreenWritersArena